HC STATOR ENVIROS

Druhá účast na perfektním turnaji v rakouském Kitzbühelu.

HC Stator Enviros Praha se po dvou letech (loňský rok byl turnaj zrušen) zúčastnil hokejového turnaje v Kitzbühelu. Po zkušenostech z prvního ročníku jsme nepřijeli jen obhajovat 3. místo z minula, náš cíl byl vyšší. Opět jsme se sešli v krásném městečku Kitzbühel  v pátek před půlnocí a po krátké poradě na Matějově pokoji, jsme se vydali nabrat sil na náročný program. Ano, na Matějově pokoji. Matěj se rozhodl, že přijede odčinit svůj "vroubek" z minulého turnaje a my jsme za to rádi

HC STATOR ENVIROS - PHANTOMS REGENSBURG (DE)    4:1 (3:1; 1:0)

Čekalo nás celkem pět zápasů. Tři ve skupině a pak dva o konečné umístění. Stejně jako minule, ten první zápas ve skupně byl z těch tří nejtěžší. Navíc se ukázalo, že v našem věku už nejsme schopní adaptovat se tak rychle na změnu nadmořské výšky (762m.n.m) a na našem výkonu to bylo sakra znát. Nohy vůbec nejezdily a i ti nejrychlejší bruslaři našeho týmu jezdili jako šneci. Soupeř, zdálo se, takové problémy neměl a tak s námi vydržel první polovinu hrát vyrovnanou partii. Naštěstí se mu podařilo dát jen jeden gól a nám tři. Což tak trochu určilo ráz druhé poloviny zápasu, kterou jsme nakonec vybojovali 1:0 a vykročili tak správnou nohou za splněním našeho cíle.

HC STATOR ENVIROS - EHC MÜNCHEN ANGERLOHE (DE)   6:0 (4:0; 2:0)

Vzhledem k systému turnaje, kdy do semifinále postoupil jen vítěz skupiny a nejlepší z týmů na druhém místě, a vývoji v ostatních skupinách, bylo jasné, že ve skupině si již nemůžeme dovoli ani tu nejmenší ztrátu, abychom mohli hrát o zlato. Tak Tomáš určil každý následující zápas za nejdůležitější na turnaji a podle toho jsme k tomu přistoupili. Obrázek hry byl zcela jednoznačný. Soupeře jsme zamkli v jeho obranné třetině a nepustili ho vůbec k ničemu. Musel jsem chytat pouze jednu střelu, jinak jsme měli zápas totálně pod kontrolou a splnili další krok na cestě za zlatem.

EAGLES ST. JAKOB (AT) - HC STATOR ENVIROS 0:8 (0:5; 0:3)

Jestli byl předchozí zápas jednoznačný, tenhle byl ještě jednoznačnější. Soupeř nedostal vůbec žádnou šanci a já si sáhnul na puk jen tehdy, kdž jsem ho přihrával rozhodčímu, když pískal zakázané uvolnění. Po jasném vítězství jsme měli pro sobotu splněno a mohli se vydat na procházku, abychom vyčistili hlavy na druhý den na semifinále.

Procházku jsme si naplánovali na Hahnenkamm, kde jsme si udělali společné foto na startu slavného sjezdu. Fotka se moc vydařila, jak je vidět z obrázku. Podívali jsme se na horní hranu obávané Mausefalle a zkonstatovali, že sjezdaři jsou bezmozci. Večer jsme strávili na zahrádce jedné z místních restaurací a díky plánovanému přechodu na zimní čas nás čekal dlouhý odpočinek.

HC STATOR ENVIROS - UNI MÜNCHEN (DE)    2:0 (2:0; 0:0)

Před zápasem jsme se museli vyrovnat se ztrátou Jirky, kterého do hry nepustilo zraněné "Jágrovo" tříslo. Navíc Tonda cítil mírné nachlazení, ale i tak jsme se rozhodli, že prohrát nesmíme. Možná i pod dojmem minulého turnaje, kdy jsme do semifinále dokráčeli stejně snadno a pak se nám to nevyplatilo. Skoro to vypadalo na další podcenění, jelikož všichni už plánovali, jak budeme ve finále hrát proti německým T´S Hockeytrain, kteří suverénně vyhráli svojí skupinu se skórem 29:1, a  po celou dobu se prezentovali fyzickým hokejem a oooobrovským sebevědomím. V semifinále nás čekal druhý, lepší, z mnichovských týmů na turnaji. Stejně jako my i oni zatím dostali jen jeden gól, takže to slibovalo vyrovnaný zápas. Že to bude jiné kafe než v sobotu se ukázalo hned na začátku. Soupeře jsme sice zavřeli, ale díky jejich houževnatosti a bojovnosti jsme nebyli schopni optickou převahu přetavit v gól. Bylo to vyčerpávající. Naštěstí, než nás soupeř unavil, dokázali jsme mu dva góly dát a ve druhé polovině, když nám došly síly a soupeř ošklivě tlačil, aby vyrovnal, jsme výsledek ubránili. Postup do finále, cíl splněn.

T´S Hockeytrain - HC STATOR ENVIROS  3:1 (2:0; 1:1)

Od konce semifinále se to celé zvrtlo. I když jsme dokázali urvat v semifinále vítězství, nálada v týmu po utkání byla, lepší slovo mne nenapadá, rozporuplná. Abychom před finále ještě nabrali trochu sil, vydali jsme se na náměstí na kávičku a chytali při tom vitamín D z příjemně hřejícího sluníčka. Čekal nás nejtěžší soupeř na turnaji, nás bylo 10 a třičtvrtě a síly už fakt docházely. Hockey train, které náš lingvista Jarda překřtil na hokejové vlaky, na nás nastoupil tvrdou hrou a nepříjemným napadáním, kterému jsme nedokázali odolat. V první polovině jsme dostali dva góly a i když jsme nebyli o moc horším týmem, nám se nedařilo. Spousta soubojů, někdy i za hranou, bralo moc sil a nám nešlo nic kloudného vymyslet. Podařilo se nám jen snížit, ale ve druhé polovině už to bylo jen o soubojích, které byli stále tvrdší a tvrdší. Bohužel to dávám za vinu rozhodčím, kteří si asi mysleli, že pískají 7.finále Stanley Cupu a nechtělo se jim vylučovat. Což samozřejmně vedlo k větší a větší nasranosti na obou stranách, která vyvrcholila nechutným hitem na Tondu. Soupeřův hráč ho 20sekund před koncem, za rozhodnutého stavu, trefil na modré čáře a vypnul ho tak, že Tonda na svoje narozeniny, které v neděli měl, jen tak nezapomene. Teda jestli si na ně vůbec po tom hitu pamatuje. Byla to taková ošklivá tečka za moc vydařeným víkendem.

I když jsme nakonec nedotáhli naše snažení k vytouženému zlatu, posunuli jsme zase Stator o stupínek výš a příští rok se pokusíme dokončit, co jsme v neděli nezvládli.

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek